Naší patronkou byla Janča Berousková, mladá a krásná holčina, která před rokem měla autonehodu cestou do práce, po která zůstala, bohužel, na invalidním vozíku. Ale Jana je bojovnice a žije život naplno i přes tyto peripetie a s pomocí rodiny, přítele a nás všech to zvládá. Dokonce letos v září byla požádaná přítelem o ruku . Děkujeme všem, kteří jste přispěli na Spinálníčkovský účet nějakou částkou. Tu jsme pak Janě předali. Janča peníze použije na rekonstrukci baráčku, který si s přítelem chtějí koupit a předělat si ho k obrazu svému. Letos jste vy všichni překonali naše očekávání a Janě jsme mohli předat celkem 122 222 Kč, což je zatím největší finanční obnos, který jsme za šest let působení v tomto projektu mohli předat.

Teď pár čísel k maratonu, protože i pro nás to byl tak trochu rekordní ročník V úterý 25. 7. ráno jsme se naskládali do dvou aut v našem minimálním počtu lidí, a to jmenovitě: Jan, Michal, Kuba, Vladimír, Marek, Petr, Miroslav, Leoš, Milan a ještě jeden Jan a vyrazili směr Praha na Löwitům mlýn, kde se startovalo. Letos byl maraton naplánován tak, že se objížděla významná místa a jejich rodáci v jednotlivých krajích. My jsme byli nejblíže Dašicím ve středu okolo 4 hodiny ranní, a to u muzea cestovatele Emila Holuba v Holicích. To jsme už ujeli něco přes 500 km z trasy 2222 km a pokračovalo se dál do ostatních krajů. Projíždělo se např. okolo pomníku Bedřicha Smetany, Jana Amose Komenského, vily Jiřího Wolkera, rodinných domů Emila Zátopka a Jana Husa, byli jsme těsně pod skokanským můstkem olympionika Jiřího Rašky (tady se podařilo i na chvilku ulehnout a odpočinout si v zasedací místnosti sportovního areálu pod policemi plných trofejí a pohárů českých a československých skokanů na lyžích). Jeli jsme okolo laviček Bohumila Hrabala, Václava Havla, viděli jsme i další významná místa, včetně lípy Karla Gotta a podobně. Absolvovali jsme i tradiční časové prémie, jako byla vrchařská, sprinterská a na startu byl připraven i na lyžařský běžecký trenažer. Dařilo se nám na všech časovkách získat nějaký ten čas k dobru, který je pak odečten od celkového času jízdy maratonu. Vyjeli jsme si celkovou bonifikaci 1 hodinu a 25 minut. Tento maraton byl náročný hlavně na počasí, každý z cyklistů, a to i řidičů Jana a Petra, ochutnal, co je to letní průtrž mračen. Tak jsme pochopili přísloví: „jsi jak zmoklá slepice“ Přes všechny tyto útrapy počasí, bloudění na trase, vypořádání se s defekty kol a jiných bolístek jsme to zajeli v našem rekordním čase, a to za 78hodin a 52minut. Celkově jsme skončili na nepopulárním bramborovém místě, ale pro nás to je strašně krásné a cenné 4. místo

Děkujeme všem, co nám pomáhali uskutečnit tento ročník. Hlavně sponzorům strašně velké díky že se i v této době podařilo vybrat krásnou částku 122 222 Kč pro Janu, která moc děkuje a váží si toho tak jako my.